Jak na věc


boček

Boček, Evžen Aristokratka ve varu

    Její příslušníci totiž bývají zhusta vnímáni jako cizáci, kteří si pohodlně žijí v bohatých západních zemích a ještě se ve vleklých a mediálně sledovaných soudních sporech snaží získat zpět své zabavené majetky, které by dle názoru většiny měly patřit „celému národu“. Boček s tímto postkomunistickým způsobem uvažování nepolemizuje přímo, spíše mimochodem. Jeho šlechtičtí exulanti Kostkové z Kostky totiž žili v USA život průměrné středostavovské rodiny a po počátečním nadšení z toho, že jim český stát vrací zabavený zámek, se brzy dočkávají už jen rozčarování: zámek je ve zbídačeném stavu a s nánosem mnoha historických kuriozit (od barvitě tragikomické rodové historie přes zabrání zámku nacisty, po němž zůstalo Himmlerovo apartmá vyzdobené hákovými kříži, až po velkolepou svatbu Heleny Vondráčkové v osmdesátých letech, po níž také zbyly nějaké rekvizity). Trojice zaměstnanců je více než svérázná a jejich jedinou společnými vlastnostmi jsou neochota a lenost. Zahradník je notorický hypoc
    Ale ani rodina Kostků není zrovna normální: z otce se pod tíhou zodpovědnosti za nově nabytý majetek vyklube rozmrzelý držgrešle, matka (přivdaná Američanka) si zase libuje v kýčovitém prožívání svého aristokratického statutu a anorektická puberťačka Denisa, kterou rodičům svěřil rodinný právník, u něhož se zadlužili, je karikaturou všech bizarních vlastností zmatené současné mládeže. Jediným normálním člověkem na zámku je devatenáctiletá Marie Kostková, která prostřednictvím deníkových zápisků a dopisů vše vypravuje; později k ní přibude ještě nově najatá pragmatická správcová, která ovšem obyvatele zámku pro změnu sužuje vynalézavými nápady, jak přilákat co nejvíc návštěvníků, jejichž následky bývají dost divoké.


Přihlášení k odebírání newsletteru

    Boček pracuje jako kastelán na zámku v Miloticích a své profesní zážitky využil jako základní inspiraci: tematizuje zejména rozpor mezi tradičními funkcemi zámků v dobách, kdy byly stavěny a obývány, a situací současnou, kdy se jejich provoz neobejde bez výdělků z turistického ruchu. Nikomu (tedy žádné sociokulturní skupině) se neposmívá, nikoho neuráží, a přesto dokáže na malém prostoru jednoho zámku vykřesat záviděníhodné množství komických situací. Dokonce – pokud si kniha získá širší pozornost, k čemuž má všechny předpoklady, s výjimkou trestuhodně nevýrazné a spíše depresivně působící obálky – může poopravit pohled české veřejnosti na exilovou českou aristokracii.
    Bočkovi se podařilo svůj literární zámek Kostka zabydlet výraznými a groteskně kontrastními a konfliktními postavami, což bývá pro úspěch humoristického románu klíčový předpoklad. Zdrojem humoru jsou generační, sociální i kulturní nesoulady, snaha bývalé průměrné americké rodiny osvojit si šlechtické zvyky a rituály ať již z vlastní iniciativy, či kvůli marketingu zámku, a oproti tomu tendence plebejských zaměstnanců usnadnit si život, případně své zaměstnavatele nějak obalamutit. Čtenář sleduje eskapády zdravým rozumem Marie, jejímž hlavním handicapem je mírná nadváha a nedostatečná znalost češtiny (což Boček opět umně využívá častým zapojováním slangových výrazů a rčení, pro Marii nesrozumitelných), ale sympatizuje vlastně se všemi postavami. Přes neustávající hašteřivost mají totiž alespoň jeden společný cíl, totiž udržet zámek v obyvatelném stavu.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00