Jak na věc


boček

Boček, Evžen Aristokratka ve varu

    Ale ani rodina Kostků není zrovna normální: z otce se pod tíhou zodpovědnosti za nově nabytý majetek vyklube rozmrzelý držgrešle, matka (přivdaná Američanka) si zase libuje v kýčovitém prožívání svého aristokratického statutu a anorektická puberťačka Denisa, kterou rodičům svěřil rodinný právník, u něhož se zadlužili, je karikaturou všech bizarních vlastností zmatené současné mládeže. Jediným normálním člověkem na zámku je devatenáctiletá Marie Kostková, která prostřednictvím deníkových zápisků a dopisů vše vypravuje; později k ní přibude ještě nově najatá pragmatická správcová, která ovšem obyvatele zámku pro změnu sužuje vynalézavými nápady, jak přilákat co nejvíc návštěvníků, jejichž následky bývají dost divoké.
    Bočkovi se podařilo svůj literární zámek Kostka zabydlet výraznými a groteskně kontrastními a konfliktními postavami, což bývá pro úspěch humoristického románu klíčový předpoklad. Zdrojem humoru jsou generační, sociální i kulturní nesoulady, snaha bývalé průměrné americké rodiny osvojit si šlechtické zvyky a rituály ať již z vlastní iniciativy, či kvůli marketingu zámku, a oproti tomu tendence plebejských zaměstnanců usnadnit si život, případně své zaměstnavatele nějak obalamutit. Čtenář sleduje eskapády zdravým rozumem Marie, jejímž hlavním handicapem je mírná nadváha a nedostatečná znalost češtiny (což Boček opět umně využívá častým zapojováním slangových výrazů a rčení, pro Marii nesrozumitelných), ale sympatizuje vlastně se všemi postavami. Přes neustávající hašteřivost mají totiž alespoň jeden společný cíl, totiž udržet zámek v obyvatelném stavu.


Přihlášení k odebírání newsletteru

    Její příslušníci totiž bývají zhusta vnímáni jako cizáci, kteří si pohodlně žijí v bohatých západních zemích a ještě se ve vleklých a mediálně sledovaných soudních sporech snaží získat zpět své zabavené majetky, které by dle názoru většiny měly patřit „celému národu“. Boček s tímto postkomunistickým způsobem uvažování nepolemizuje přímo, spíše mimochodem. Jeho šlechtičtí exulanti Kostkové z Kostky totiž žili v USA život průměrné středostavovské rodiny a po počátečním nadšení z toho, že jim český stát vrací zabavený zámek, se brzy dočkávají už jen rozčarování: zámek je ve zbídačeném stavu a s nánosem mnoha historických kuriozit (od barvitě tragikomické rodové historie přes zabrání zámku nacisty, po němž zůstalo Himmlerovo apartmá vyzdobené hákovými kříži, až po velkolepou svatbu Heleny Vondráčkové v osmdesátých letech, po níž také zbyly nějaké rekvizity). Trojice zaměstnanců je více než svérázná a jejich jedinou společnými vlastnostmi jsou neochota a lenost. Zahradník je notorický hypoc
    Zdá se, že se na české literární scéně po delší době opět objevil autor, který dokáže skvěle naplnit požadavky humoristického žánru. Dokonale ovládá většinu jeho pravidel i triků, přičemž se vyhýbá komunálním a politickým satirám, jaké obvykle nepříliš zdařile předvádějí jiní. Kyjovský rodák Evžen Boček (ročník 1966) se svými zatím dvěma romány Poslední aristokratka (2012) a Aristokratka ve varu (2013) přihlásil k tradici ryzí komedie, která nemá žádné větší ambice, než rozesmát čtenáře; což se Bočkovi dosti často daří. Přitom je to humor docela inteligentní, ale zároveň ne přechytralý, od čtenáře nevyžaduje více než znalost obecného domácího kontextu.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00