Jak na věc


fáze a reakce na stres

Osa hypotalamo-pituitárně-adrenální (HPA)

    Ještě donedávna se vědci domnívali, že stres je nespecifická reakce per se. To znamená, že různé stresory vždy vyvolají spuštění stejných obecných adaptačních mechanismů. Tato teorie je dnes většinou odborné veřejnosti odmítána, neboť se zjistilo, že specifické stresory aktivují specifickou kombinaci adaptačních mechanismů. Při strachu tak zapojujeme jiné adaptační reakce než při zranění a podobně.
    Ale co to vlastně stres je? Touto otázkou se zabývalo hodně vědců, výzkumníků apod. Bohužel žádná universální definice pokud vím nespatřila světlo světa, ale pro představu, co to vlastně slůvko STRES znamená, bych uvedl pár příkladů.
    2) Informace ze senzorických vstupů (senzorických oblastí kůry) jsou přepojovány do hypotalamu a ten v nich odhalí stresor. Tak může dojít k aktivaci HPA osy jen na základě smyslových drah, bez předcházející aktivace SAM.
    Stresová reakce je komplex nespecifických hormonálních, neuronálních a behaviorálních odpovědí, jež mají za úkol chránit jedince před působením stresoru. Zprostředkují tak poplachovou a adaptační fázi GAS. Není bez zajímavosti, že evolučně se jedná o velmi konzervativní reakci, která u většiny obratlovců probíhá jednotně.


Vliv stresové reakce na metabolismus sacharidů

    Při dlouhodobě udržované periferní rezistenci vůči inzulínu začne insulární tkáň pankreatu produkovat více inzulínu. Tyto signály také aktivují centra hladu v hypotalamu a jedinec začne vyhledávat větší množství vysokokalorické stravy. Přebytečná energie je pak uložena ve formě tuků. Dlouhodobě vede distres spojený se změnami stravovacích návyků k dalšímu zvyšování inzulinové rezistence, až vyústí v chorobný stav zvaný steroidní diabetes.
    Adrenalin prostřednictvím β-receptorů zvyšuje tepovou frekvenci (pozitivně chronotropní) a sílu stahu srdce (pozitivně inotropní), čímž zvýší i srdeční výdej. Dále navodí bronchodiltaci.
    Noradrenalin secernovaný z varikozit sympatických vláken vyvolá prostřednictvím α-receptorů vazokonstrikci na periferii a v gastrointestinálním traktu, čímž zvýší krevní tlak.
    Stresová reakce je spouštěna potenciálně nebezpečnými nebo škodlivými podněty, které porušují homeostázu. Tyto podněty obecně nazýváme stresory. Mohou mít jak endogenní, tak exogenní původ. Jedná se tedy o obsáhlou množinu podnětů, jež mohou zahrnovat cokoli od běžného zranění přes horečku, hladovění, změnu vnějšího prostředí či strach až po změny v sociálním složení skupiny. Společné pro různé stresory je to, že vždy aktivují stresové osy.
     "Stres vyjadřuje situaci člověka v napětí(tenzi) při řešení problému, když se mu do cesty řešení postaví nepřekonatelná překážka."(A.Howard, R.A.Scott)


Osa sympato-adreno-medulární (SAM)

    Stres je v dnešní době poměrně značně používaný pojem, každou chvíli slyšíme, že je někdo ve stresu, nebo jen přímé náznaky, stížnosti, že pořát není čas na práci, školu, o zábavě nemluvě, nebo další podobné náznaky stresových situací, ale stres není jen negativní, stres lidem v překvapivé míře pomáhá, tento faktor je v dnešní době ale velice málo zmiňován, neřkuli opomíjen.
    Při stresové reakci dochází k významnému ovlivnění metabolismu sacharidů, které je klinicky nejvýznamnější, a proto se jím budeme hlouběji zabývat. Toto ovlivnění se různí u akutního fyziologického stresu (eustresu) a chronického distresu.
    V této fázi tělo aktivuje mechanismy pro odbourání stresoru nebo pro minimalizaci jeho škodlivosti. Je zprostředkována glukokortikoidy z kůry nadledvin (uplatňuje se i ADH a systém renin-angiotensin-aldosteron). Jde jak o reakce volum protektivní, které zachovávají objem tělesných tekutin a spolu s nimi i tlak, tak zejména o rezervaci energetických zdrojů pro vitální orgány.
    Jedná se o bezprostřední reakci na stresor. Je zprostředkována katecholaminy, a to jak ze sympatické porce autonomního nervového systému (noradrenalinem), tak endokrinně z dřeně nadledvin (adrenalinem).


Fáze Emoční reakce během katastrofy

    Glukokortikoidy zvyšují hladinu glukagonu v krvi, což přirozeně vede k nárůstu glykemie. Při současném zvýšení tepové frekvence a krevního tlaku se zvyšuje i průtok krve vitálními orgány a glukóza tak může být velmi efektivně dopravována k cílovým orgánům. Vzhledem ke schopnosti glukokortikoidů indukovat periferní rezistenci vůči inzulínu je většina glukózy rezervována pro mozek. Tím dojde ke zlepšení kognitivních funkcí stresovaného jedince.
    Při stálém působení stresoru i po poplachové a adaptační fázi již nelze hovořit o eustresu. V tomto okamžiku se stres jako takový (reakce organismu) stává škodlivým a je popisován jako distres. Tělo se již není schopno dalšímu působení stresoru bránit a adaptační mechanismy se samy stávají škodlivými.
    Stres. To slovo doprovází naše životy častěji, než kdy dříve. Náš životní styl si ho pěstuje, vychovává a hýčká ho s mateřskou láskou, krmí ho a laská až ono slůvko dospěje do naprosto nezvladatelné dokonalosti a v mnoha případech zbude z růží života už jen trní. Stává se v životě jednotlivých lidí hrozbou číhající třeba v obyčejné dopisní obálce a skrývající se v řadě písmen, která dotyčnému sdělují, že má od příštího měsíce o dost zvýšený nájem.
    Stres představuje v současnosti velmi diskutované téma zejména díky své roli při vzniku civilizačních chorob. I přesto je obtížné stres jako termín definovat a přesná definice není prozatím vůbec zavedena.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00