Jak na věc


jindřichův hradec bohoslužby

Kázání Jaroslava Hojného z 20. října 2019 o nenávisti

    Manželské spojení muže a ženy, které Stvořitel založil a vybavil vlastními zákonitostmi, je svou přirozeností zaměřeno na společenství a dobro manželů a plození a výchovu dětí. Podle prvotního Božího plánu je manželství spojení nerozlučitelné, jak potvrzuje Ježíš Kristus: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mk 10, 9).
    Jako spolupracující sbor Obchůdku Jednoho světa budeme během adventu prodávat v předsálí našeho kostela FAIR TRADE zboží – v neděli 1.12., 8.12. a 15.12.
    Pohřby, i když se konají v různých obřadech odpovídajícím podmínkám a tradicím jednotlivých krajů, vyjadřují velikonoční charakter křesťanské smrti v naději na vzkříšení a společenství se zesnulým zvláště prostřednictvím modlitby za očištění jeho duše.
    Církev dostala za úkol od Pána uzdravovat nemocné a snaží se ho uskutečňovat jak péči, kterou poskytuje nemocným, tak přímluvnou modlitbou, kterou ji doprovází. Především však má zvláštní svátost ve prospěch nemocných, ustanovenou samotným Kristem a dosvědčenou svatým Jakubem: „Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně“ (Jak 5, 14 – 15).


Sobota (bohoslužby s nedělní platností)

    Srdečně vás zveme na sobotu 30. listopadu od 14 hodin do sborové místnosti našeho kostela ke společné výrobě věnců - na stůl či na dveře - všechny podrobnosti vyčtete z přiloženého plakátu. Těšíme se na vás!
    Svátost uvedení do křesťanského života se nazývá křest, podle obřadu, kterým se vykonává: „křtít“ znamená „ponořit“ do vody. Pokřtěný je ponořen do Kristovy smrti a s ním povstává jako „nové stvoření“ (2 Kor 5, 17). Nazývá se také „koupelí znovuzrození a obnovení Duchem Svatým“ (Tit 3,5) a „osvícení“, protože pokřtěný se stává „synem světla“ (Ef 5,8).
    Sedm svátostí se týká všech úseků a důležitých okamžiků života křesťana: díky nim se u křesťanů život z víry rodí a vzrůstá, dostává se mu uzdravení i daru poslání.
    Svátost biřmování se uděluje v římskokatolické církvi v době dospívání. Na tuto svátost, kterou obvykle uděluje biskup, se biřmovanec delší dobu připravuje (až 1 rok).
    Smysl smrti křesťana se ukazuje ve světle smrti a zmrtvýchvstání Krista, naší jediné naděje; křesťan, který umírá v Ježíši Kristu, se odebírá „do domova k Pánu“ (2 Kor 5, 8).


Sbor Českobratrské církve evangelické v Jindřichově Hradci

    Kázání Michala Kitty z 29. září 2019, 1 K 7,17-24. Při tisku liturgie s kázáním lze zadat 2 stránky na list; font se automaticky zmenší, a pak stačí uprostřed stránky rozstřihnout na 2 části, vznikne formát A5. MK
    Svátost manželství vytváří mezi manželi trvalé a výlučné pouto. Sám Bůh zpečeťuje souhlas manželů. Proto uzavřené a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. Kromě toho svátost manželství uděluje manželům milost nezbytnou k dosažení svátosti manželským životem a odpovědným přijímáním dětí a jejich výchovou.
    Účinkem biřmování je zvláštní vylití Ducha Svatého, takové, k jakému došlo v den letnic. Toto vylití vtiskuje duši nezrušitelné znamení a působí vzrůstající křestní milost: hlouběji zakořeňuje do Božího synovství; pevněji spojuje s Kristem a jeho církvi; rozmnožuje v duši dary Ducha Svatého; dává zvláštní silu vydávat svědectví křesťanské víře.
    Svátost křtu mohou přijat také děti, pokud o to rodiče žádají, a chtějí své dítě vychovávat v křesťanské víře. Před křtem rodiče absolvují přípravu na křest dítěte (1-3 hod.).


Zveme Vás k návštěvě nedělních bohoslužeb a dalších setkání

    Eucharistie je oběť těla a krve Pána Ježíše, kterou ustanovil, aby pro všechny časy, dokud nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže a své církvi tak zanechal památku na svou smrt a své zmrtvýchvstání. Je znamením jednoty, poutem lásky a velikonoční hostinou, v niž je požíván Kristus, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka věčného života.
    Tuto svátost může na požádání přijmout věřící, který trpí pro nemoc nebo se stářím dostává do nebezpečí smrti. Může ji přijmout i opakovaně, kdykoliv se nemoc zhorší nebo ho postihne další těžká nemoc. Udělení této svátosti má pokud možno předcházet osobní zpověď nemocného.
    Svátost pokání mohou přijat všichni pokřtění po dosažení věku užívání rozumu, kteří nežijí v trvalém stavu těžkého hříchu (například manželství neuzavřené před církví). Svátost se uděluje 30 minut přede mší svatou. Celoživotní zpověď (před důležitým životním krokem, při vážné nemoci nebo nebezpečí smrti) je vhodné domluvit s knězem dopředu.


Kázání z 24. listopadu 2019, Mt 25,1-13

    Předpokladem pro přijetí svatého přijímání je plné společenství s katolickou církví a stav milosti, to znamená, že přijímající si není vědom smrtelného hříchu. Kdo si je vědom, že se dopustil těžkého hříchu, (například manželství neuzavřené před církví). musí přijmout svátost pokání, dříve než přistoupí k přijímání. Důležitý je také duch usebranosti a modlitby, zachování postu předepsaného církvi a tělesný postoj (chování, oděv) vyjadřující úctu ke Kristu.
    Biřmování (confirmatio – utvrzení) stvrzuje a posilňuje křestní milost. Biřmování se také nazývá pomazáním, protože pomazání je podstatným obřadem této svátosti.
    Slavení eucharistie se člení na dvě velké části, které tvoří jediný bohoslužebný úkon: bohoslužbu slova, která zahrnuje hlásání a přijímání Božího slova, a eucharistickou bohoslužbu, která se skládá z přinášení chleba a vína, z eucharistické modlitby (anafory) se slovy proměňování a z přijímání.
    Pohřební obřady obvykle mají čtyři části: přijetí zesnulého společenstvím doprovázené slovy útěchy a neděje, bohoslužbu slova, eucharistickou oběť a rozloučení, v němž je duše zesnulého svěřena Bohu, prameni věčného života, dříve než tělo bude pohřbeno v očekávání vzkříšení.


Kázání z 29. září 2019, 1 K 7,17-24

    Úkony kajícníka jsou: pečlivé zpytování svědomí; lítost (kajícnost), jež je dokonalá, vychází-li z lásky k Bohu, a nedokonalá, má-li základ v jiných důvodech, spojená s předsevzetím už nehřešit; vyznání, v němž kajícník vyznává před knězem hříchy; zadostiučinění, to je vykonání určitých úkonů pokání, které zpovědník kajícníkovi ukládá, aby napravil škodu způsobenou hříchem.
    Exorcismus se koná, když církev s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby některá osoba nebo předmět byly chráněny proti vlivu zlého ducha a vymaněna z jeho poroby. Jednoduchý exorcismus se provádí při křestním obřadu. Slavný exorcismus, nazývaný velký exorcismus, může provádět pouze kněz pověřený biskupem.
    Podstatné prvky svátosti pokání jsou dva: úkony člověka, který se obrací vlivem Ducha Svatého, a rozhřešení udílené knězem, který jménem Krista uděluje odpuštění a stanoví způsob zadostiučinění.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00