Jak na věc


měrná jednotka dešťových srážek

Srážkové periody jako jevy srážkové persistence

    K dynamicko-klimatologickému výzkumu srážkových period vyskytnuvších se na jedné stanici přispěl značnou měrou F. Rein [20], který statisticky zpracoval a dynamicky analyzoval srážková období na Milešovce za léta 1951—1955. Popsal roční chod vlhkých období, jejich podii na všech srážkových dnech a srážkách uvedeného pětiletí a posoudil jejich srážkovou vydat­nost. Těžiště jeho práce však spočívá v důsledném rozboru těchto období ve vztahu k synoptickým situacím, kterými také vysvětlil rozložení period během roku. Při stanovení synoptického charakteru srážkových period postupoval Rein tak, že pro každý den těchto období vypsal synoptický typ podle katalogu M. Končka a F. Reina [14]. Některá srážková období se potom „jevila jako souvislé celky náležející k jednomu synoptickému typu, . . . jiná, zvlášť delší období, pak náležela k několika za se­bou jdoucím srážkově vydatným synoptickým typům". Proto autor rozdělil srážkové periody do dvou skupin, na periody jednoduché, charakteristické j
    J. Mrkos [18] rozuměl dešťovou periodou nejméně 2 dny za sebou následující s denním srážkovým úhrnem > 1,0 mm.; dny se srážkami ≤ 1,0 mm tedy do period nepočítal. F. Rein [20] definoval srážková období jako časový úsek alespoň 5 dnů za sebou jdoucích, v nichž srážkový úhrn činil alespoň 3,0 mm. Přitom v den srážkové periody, musely být zaznamenány srážky alespoň 0,0 mm. Za nejnižší úhrn celé periody zvolil auto 3 mm proto, aby zachytil pouze významnější období se srážkám
    Poněvadž srážkové periody, stejně jako periody bezesrážkové, byly zkoumány zpravidla jen okrajově při celkové analýze srážkových poměrů, není počet prací, věnovaných výhradně srážkovým periodám, velký. Nejrozsáhlejší je patrně literatura německých a rakouských klimatologů. Práce, které jsem prostu­doval, neuvádím podle jejich geneticko-chronologického sledu, nýbrž podle jejich metodické příbuznosti. Podrobněji pojedná­vám jen o pracích dynamicko-klimatologických.


Události české meteorologie a hydrologie

    K dynamicko-klimatologickému rozboru použil Krška ka­talogu P. Hessa a H. Brezowského [8], což při interpretaci ně­kterých výsledků přineslo určité nesnáze [srážkové periody při typu HM (GT) apod.]. Za synoptický jednotnou srážkovou periodu autor pokládal období, v němž více než 2/3 srážkových dní patřilo ke stejnému synoptickému typu (GT). Jen výjimečně byly zařazeny do srážkových period jednoduchých periody s delším trváním „cizího" synoptického typu, jestliže během vlhkého období došlo k návratu původního synoptického typu a dny mezi tím nebyly svým charakterem příliš odlišné. Pro takto vybrané srážkové periody synoptický jednoduché pak byly vypočteny podle jednotlivých synoptických typů četnosti peri­od, počet jejich dní, průměrné trvání, množstvi srážek a průměrná vydatnost. Ke srážkovým periodám pěti synoptických typů -W (GT), NW (GT), N (GT), E (GT) a TM + NEz patří 83 % synoptický jednoduchých period, 84 % jejich dní a 83 % jejich srážek. Nejčetnější srážkové periody typu W (GT
    Zvláště složité podmínky výběru srážkových period, a to p účely prognosní, stanovil H. W. Courvoisier [2]. Jako hlav kritéria pro výběr srážkových period z oblasti Alp zvolil nejkratší trvání period 3 dny a nejnižší srážkový úhrn 10 mm, která pokládal za hranici mezi srážkovým charakterem za slabě anticyklonálních nebo slabě cyklonálních situací na jedné straně a srážkovým charakterem za výrazně cyklonálních situací na straně druhé. Srážkové periody jsou v jeho pojetí úzce spjaty s povětrnostními situacemi a jsou ponejvíce jevem značně velkoprostorovým.
    Český hydrometeorologický ústavÚstav fyziky atmosféryCzechGlobeKatedra fyziky atmosféry MFF UKSvětová meteorologická organizaceEvropská Meteorologická Společnost


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00