Jak na věc


schodky v tlumačově

Politicko–společenská revue Centra pro studium demokracie a kultury

    Zatížení společnosti do budoucna tím, že bude muset státem nadělané dluhy splácet, však není nic tak strašného, protože státní dluhy se obvykle splácejí novým zadlužováním. Navíc - s probíhající inflací se dluhy znehodnocují. Samo "splácení" dluhu tedy chleba neujídá. Zatížení dluhy se projevuje především tím, že se z přijatých úvěrů musí platit úrok. Čím je stát víc zadlužen, tím vyšší bývá i úroková sazba. Ve státních rozpočtech tak s vyšším zadlužením státu rostou náklady na dluhovou službu, což jsou typické mandatorní (tj. povinné) výdaje, s nimiž příští vlády nemohou nic dělat.
    Jde tedy o to, zda z toho, co má příští generace splácet, bude mít bezprostřední prospěch nebo ne. Počátkem minulého století převládal názor, že na veřejně prospěšné investice si stát může vypůjčovat, ale vytvořený dluh by měl splácet úměrně tomu, jak společnost využívá vytvořené stavby. O to se opírala praxe zvláštních investičních rozpočtů (státu, obcí), které byly třeba i plně financovány úvěrem. Jestliže si však stát vypůjčuje na to, aby uhradil běžné "provozní" náklady, zatěžuje příští generaci zcela nemorálně.
    Znalost skutečných peněžních proudů je velice důležitá pro národohospodářské analýzy. Naproti tomu náležitostní plnění má kontrolní význam z hlediska rozpočtové disciplíny.
    Pokladní plnění rozpočtu zachycovalo pokladní toky nezávisle na tom, ke kterému rozpočtovému období se vztahovaly. To je i dnešní praxe. Důsledkem toho bylo i rozlišování pokladního a náležitostního přebytku či schodku příslušného rozpočtu.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00