Jak na věc


skola zaklad zivota divadlo ostrava

Jak praví Kosinus - Lomikare, do roka

    Ponechme ale nyní nevyslyšitelné lamentace stranou. Škola základ života představuje především výborný komediální zážitek, který je podán se sebejistotou přednesu cílevědomého žáčka biflujícího verše Máchova Máje na ploše několika nekončících nocí a který je vystavěn okolo pevných hereckých základů. Vezmeme-li v úvahu, že herecká ekipa je natolik početná, že Bezruči museli sáhnout do řad jinak pro diváky neviditelných členů divadla a na jeviště vytáhnout o nápovědu se starajícího Miroslava Kudelu nebo šéfa jevištní techniky Filipa Kapustu, nelze než k Jance Ryšánek Schmiedtové, která nastalou situaci (snad bez přílišného využívání rákosky) ukočírovala, směřovat jen slova chvály. Ač od premiéry uplynulo jen něco málo přes měsíc, po herecké stránce se již inscenaci podařilo si sednout a v rámci souhry zúčastněných už prakticky vše klape tak, jak má. Norbert Lichý v nezapomenutelné roli přehlíženého šprta Krhounka nebo Lukáš Melník, jehož rebelující Benetka sklidil salvy smíchu v bravurně
    Pachatelé hudebního nastudování vystřihli na jevišti k zulíbání plačtivého šplhouna a marného pokušitele žen Václava Krhounka (Lichý) a zatvrzelého repetenta, záškoláka, avšak dítě z lepší rodiny Ádu Čuřila (Sedláček). Múzami třídy nejen pro ně jsou vyzývavá kráska, a patrně i budoucí potvora Irma Jánská (Pavla Gajdošíková), správná žába Anda Pařízková (Sarah Haváčová) a tiché děvčátko (Markéta Matulová).


Škola základ života jako svěží činoherní muzikál

    Nejvýraznějšími mezi sextány jsou Michal Sedláček jako výmluvný repetent a záškolák Čuřil, Lukáš Melník jako vzdorovitý buřič a talent Benetka a nepřehlédnutelný Ondřej Brett v roli básníka a estéta Boukala, menší part mají Jakub Burýšek (věčný čtenář Peterka) a Vojta Říha (fotbalový idiot Holous). V roli Krhounka se Norbert Lichý, jindy vůdčí osobnost na scéně, stáhl do pozice lítostivého nešiky, šplhouna a otloukánka. Pestrý obraz třídy dotvářejí spolužačky, Sarah Haváčová (správná žába Pařízková), Pavla Gajdošíková (třídní kráska Jánská) a Markéta Matulová (tichá dívka Nováková). V souladu s koncepcí, že kolektivním hrdinou hry je celá třída, se projev každé postavy podřizuje celkovému vyznění.
    Její hudební část, dobové písničky a šlágry první republiky, předepsané autory dramatizace, mají na svědomí symfonik Norbert Lichý a rocker Michal Sedláček. Herecký soubor zvládl nejenom naordinované harmonické vícehlasy, ale valná většina z nich také nástroje školní kapely. S hlasovým posazením měl problémy jen Ondřej Brett v roli studentského básníka a estéta Daniela Boukala.
    Útočiště, které léty a hned několika odlišnými médii prověřené texty Jaroslava Žáka skýtají, využívají Bezruči už od úvodních scén k prakticky neustávajícím ztečím na bránice diváků. Univerzální a napříč časem vždy aktuální téma věčného boje studentů a kantorů a historek ze školních lavic představuje podloubí, z něhož přímo ční prostor pro celou řadu humorných eskapád. To bezručovskému hereckému souboru, který se pyšní nezpochybnitelnou šíří a hloubkou komediálního talentu, nabízí takřka ideální látku.


Co je to štěstí? Muška jenom zlatá! Slavné filmové hlášky u Bezručů zabírají

    Z hereckých výkonů, kromě Norberta Lichého ve šťastně zvolené roli šprta Krhounka, potěší třeba Kateřina Krejčí coby umanutá dějepisářka, výtečný Milan Cimerák jako ztělesnění profesorského zla s groteskně vykřivenou postavou. Divácký potlesk na premiéře si vysloužil další z mnoha vynalézavých skečů Lukáše Melníka parafrázující loutkoherecké umění Spejbla a Hurvínka. Velkým překvapením je účinkování méně známého Miroslava Kudely (jinak nápověda a inspektor hlediště) v roli roztržitého matikáře a trefou do černého je obsazení hostující Markéty Matulové. Její role „tichého děvčátka“, které není vůbec tiché, je vděčnou alternativou vůči nepřehlédnutelnému, leč krotkému Krhounkovi Norberta Lichého.
    Výprava a kostýmy Markéty Sedláčkové zapadají do dobové předválečné éry roku 1938 a jsou možná až moc jednobarevně nebo dvojbarevně fádní jako z černobílého filmu. Monobarevnost pak ale příjemně naruší scénka v pestrobarevných kostýmech na společném výletě, kde všichni vyhlížejí opět jak z dobového žurnálu. O něco nápaditější jsou kostýmy učitelů, které zvýrazňují jejich nepříjemné vlastnosti podtrhnuté příhodnou rekvizitou, třeba jako je jezdecký bičík u dějepisářky nebo rozcuchaná paruka zmatkáře Gábrlíka. Scéna s třídou září sněhobílou barvou uprostřed černočerného podnebí v Bezručích. Strohé a funkcionalistické jeviště jednoznačně připomene budovy z 30. let. Proměna třídy v učitelskou sborovnu se děje jednoduchým sražením svou školních lavic během pár vteřin, vše klape jak na drátkách.


fotografie v tiskové kvalitě najdete v sekci média pro média

    Profesora Cafourka, který studenty podrží, ale i důvtipně zkrotí, ztělesnil Dušan Urban, žáky podpoří i nesmělá suplentka Lachoutová Markéty Harokové. Svérázný školník Filipa Kapusty se studenty vychází a nadřízené si drží od těla. Ostatní herci své postavy vynalézavě karikují. Morálně nejlépe vychází potrhlý, dezorientovaný matikář Gábrlík (Miroslav Kudela), nejhůře pak policajtský, podlézavý jazykář Lejsal (Milan Cimerák). Úloha uřvané třídní, češtinářky Kolískové sedí Marcele Čapkové, v roli obávané dějepisářky Suchánkové exceluje dominantní Kateřina Krejčí. Michal Weber je tu oportunistickým ředitelem a též inspektorem.
    Je důležité zmínit, že hra se nesnaží pouze duplikovat filmy. Divák se díky výborným hereckým výkonům (jaké Bezruči všeobecně zvládají) vrátí opravdu zpátky do školních lavic. Každý si může uvědomit, že v tomto věku řešil podobné radosti a strasti jako samy postavy a možná byl i součástí podobného kolektivu. Souvislost s dobovou linkou tehdejší doby ho tak v závěru může překvapit.


Zpátky na gympl: S Bezruči do školních lavic

    V představení účinkuje celkem 17 herců. Vidíme známé tváře jako Michala Sedláčka, Norberta Lichého, Lukáše Melníka nebo Vojtěcha Říhu. Velkou roli hraje kapela. Pro Bezruče se v tomto případě, kvůli míře zpěvu a množství hudebních tónů, jedná téměř až o muzikál. Navíc zde hostuje Markéta Matulová, která se chopila jednoho ze dvou smyčcových nástrojů – houslí (mimochodem při hraní také skvěle tančí). Celkové hudební aranžmá vytvořil Norbert Lichý společně s Michalem Sedláčkem. O kostýmy a kulisy, které svou věrohodností perfektně podtrhují dobu 30. let, se postarala Markéta Sládečková.Vůbec nevadí, že je Lichý o generaci jinde oproti svým kolegům ve třídě.
    „Co je štěstí? Muška jenom zlatá!“ „Teď vám názorně předvedu, jak se básník stává trpaslíkem.“ „Snědl jsem párek nevalné chuti a nepřišlo mi volno.“ „Ich habe gesagt!“ Hlášky, které díky filmu Martina Friče už zdomácněly, mají na jevišti stále spolehlivé kouzlo.
    Ve třídě to žije, a to nejen o přestávkách. To samé platí i v učitelské sborovně. Pedagogové (Marcela Čapková jako třídní učitelka, Miroslav Kudela alias rozcuchaný matematikář, Dušan Urban jako fyzikář, který stojí vždy na straně třídy, Markéta Haroková jako krásná mladá suplentka a další) probírají neustálé prohřešky a vylomeniny žáků. Někteří z nich ovšem ve sborovně jen hrají šachy. Nejvyhrocenější situace pro pedagogický sbor nastává, když jeden z žáků ve slohové práci na libovolné téma vyjádří svůj názor na ústav. Neslýchaná drzost! Sodoma Gomora.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00