Jak na věc


tři oříšky pro popelku film obsazení herci

Čechovy Tři sestry tentokrát ironické a groteskní

    Vy tedy říkáte, že na mých hrách jste plakal. Nejste sám... Ale vždyť já jsem je proto nepsal, to Alexejev je učinil plačtivými. Já jsem chtěl něco jiného. Chtěl jsem lidem často říct: Podívejte se na sebe, podívejte, jak všichni mrzce a smutně žijete! Nejdůležitější je, aby to lidé pochopili, a když to pochopí, okamžitě si vytvoří jiný, lepší život... Já už ho neuvidím, ale vím, že bude úplně jiný a nebude se podobat tomu, který žijeme... A dokud není, nebudu lidem pořád a pořád říkat: Pochopte přece, jak špatně a jednotvárně žijete! Nad čím je tu potřeba plakat? A ti, kteří to už pochopili? Inu, ti si najdou cestu beze mne.
    Čechov začal psát divadelní hry v 80. letech 19. století, kdy byl po atentátu na cara Alexandra II. totálně umrtven ruský veřejný život (neustálá cenzura, sledování, výslechy, zákazy vycházení...). Umělci tak museli velmi složitě hledat cestu k vyjádření, narůstala hluboká společenská a politická krize, která rok po Čechovově smrti vyústila v první ruskou revoluci.


plakát k představení Tři sestry:

    Anton Pavlovič navázal ve svých hrách na oblíbené téma tzv. zbytečného člověka, líčeného už od romantiky, na realismus her Ostrovského, Gogola či Turgeněva. Zároveň ovšem tuto hranici překonával, snažil se hledat nové formy dramatu, nové postupy. Zapisoval si zajímavé historky a nápady ze života, hledal neobvyklé i zábavné příběhy v novinách, časopisech, vyprávěních svých přátel a kolegů, pozoroval lidi na ulici či v divadle. Přesto toužil po stylizaci, nechtěl vytvářet pouhý popisný realismus, rozčilovaly ho inscenace s reálnými zvuky a efekty. (To lze dobře doložit jeho polemikou se Stanislavským o živě prováděných zvukových efektech za scénou, jako byly zvuk kopyt, štěkot psů, skřehotání žab, nebo dokonce cvrkání cvrčků. Dramatikovi vadilo, že by těmito pazvuky mohl být rušen, či úplně přerušen důležitý dialog. Na námitku Stanislavského, že jsou ty zvuky báječně „reálné“, prý odpověděl, že kdybychom vyřízli v namalovaném portrétu otvor a prostrčili jím svůj nos, byl by t
    Anton Pavlovič Čechov se narodil v provinčním jihoruském Taganrogu. Otec byl neúspěšný obchodník, možná víc umělec než kupec, a tudíž záhy zbankrotoval. Proto se celá rodina později přestěhovala do Moskvy a unikla tím životu ve městě, kde prý i psi šíleli nudou. Starý Čechov, snad ze žalu nad ztrátou zaměstnání i steskem po rodném městě, začal pít a o ženu a děti se příliš nestaral. A tak mladý Anton Pavlovič krátce poté, co vstoupil na lékařskou fakultu, začal hledat způsob, jak uživit sebe i své blízké. Psal povídky i novinové články, a ani po absolutoriu se literární činnosti nevzdal.


Tři sestry aneb Zběsilá sezóna u Bezručů začala už před prázdninami

    Na stejné vlně se nese i nejnovější uvedení Tří sester, které v ostravském Divadle Petra Bezruče nastudoval jeho umělecký šéf Jan Mikulášek. Společně s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou text zkrátili a při jeho interpretaci vyšli z faktu, že sám Čechov Tři sestry označil jako komedii, respektive drama s komediálními prvky. Ve svém výkladu se tedy Bezruči rozhodně neutápějí v slzavém sentimentu, zdánlivé lyričnosti a realisticky věrném ztvárnění pocitů hrdinů. Odmítají veškeré stereotypy a rozehrávají grotesku plnou zběsilých nápadů a překvapení. Tomu výrazně napomáhá scénografické řešení Marka Cpina. Jeviště tvoří neatraktivně, ba až ošuntěle zařízený pokoj v domě Prozorovových – tří sester Olgy, Máši a Iriny a jejich bratra Andreje, kteří společně zahnívají v provinčním městečku a zoufale touží po Moskvě. Část děje se pak odehrává v plánu pod pódiem, kam se některé z postav čas od času utíkají schovat, aby mohly vyjadřovat nebo potlačovat své touhy. Prostor je stylizován do jakého
    Jelena: To je idylka. Vaše mamá nenávidí všechno kromě svých brožur a profesora, profesor je podrážděný, žárlí a z vás má strach, Soňa se zlobí na otce a se mnou nemluví, vy nenávidíte profesora a svou matkou zjevně pohrdáte. Já jsem taky podrážděná. Zkrátka všichni proti všem. Má to nějaký smysl?
    Cesta urychlila Čechovovo tuberkulózní onemocnění. Roku 1892 se stěhuje do městečka Melichovo, kde vzdělává místní mužiky. V době epidemie cholery se na čas vrací ke své původní profesi a léčí místní venkovské obyvatelstvo. O šest let později odchází ze zdravotních důvodů na Krym a v roce 1901 se žení s přední herečkou divadla MCHAT Olgou Knipperovou.
    Moje miloučká, můj anděli... Hru píšu, ale pomaloučku, a je docela možné, že přijedu do Moskvy bez hry; je v ní hodně jednajících osob, je přelidněná, obávám se, že bude nakonec trochu chaotická a nevýrazná, a že by tudíž bylo lépe odložit ji na příští sezónu.


Fotografie ze čtených zkoušek představení Tři sestry

    1897 – se účastnil práce na sčítání lidu, stal se kurátorem školy a zemským dozorcem lidových knihoven. Do sborníku her zařadil „Strýčka Váňu“. Prudké zhoršení nemoci a odjezd na francouzskou Riviéru.
    Při vší úctě k Alexejevovu nadání a při všem pochopení pro něho mu nemohu svěřit čtyři závažné ženské úlohy, čtyři inteligentní mladé ženy. Alespoň jedním okem musím dohlédnout na zkoušky.
    1860 – 17. (29.) ledna se narodil Pavlu Jegorovičovi a Jeleně Jakovlevně Čechovovým syn Anton. Třetí syn po starším Alexandrovi a Nikolajovi. Později přicházejí na svět ještě čtyři mladší sourozenci, Ivan, Marie, Michal a Jevgenije.
    1887 – cestuje v létě po Rusku, dokončil jednoaktovku „Labutí píseň“, vycházejí mu sbírky povídek „Za soumraku“ a „Nevinné řeči“. 19. listopadu se hraje v moskevském Koršovově divadle poprvé Čechovův „Ivanov“. O rok později tamtéž hrají poprvé jednoaktovku „Medvěd“ a v témže roce je jeho sbírka povídek odměněna Puškinovou cenou Akademie věd.


Čechovovy Tři sestry znovu a zase jinak

    Mučivé rozvzpomínání se na staré časy, pocit, že život se dá naplno prožít pouze někde jinde, nesčetněkrát opakovaná věta „já jsem tak unavená“ (či „unavený)“ a neustálý nenaplněný sen o odjezdu do Moskvy a nemožnost jej uskutečnit. Příběhy sester jsou tísnivé i tím, že o podobě jejich životů se rozhoduje, bohužel, tak záhy, a navždy.
    ... potom práce znovu kypěla. Vázla jenom role Máši, kterou hrála Knipperová, ale věnoval se jí Vladimír Ivanovič a při dalších zkouškách se jí také cosi odhalilo v duši a role jí šla skvěle.
    1889 – „Ivanov“ má premiéru v Alexandrinském divadle v Petrohradě. Čechov je zvolen členem výboru Společnosti ruských spisovatelů. 17. června mu umírá na tuberkulózu jeho bratr Nikolaj. Čechovovi vycházejí další sbírky povídek, v moskevském Divadle Abramovové má premiéru „Lesní duch“.


Krátký životopis Antona Pavloviče

    Hra byla v době svého vzniku označena za „skutečné drama současného života“. Čechov byl ovšem bytostně přesvědčen, že napsal komedii či drama s komediálními prvky. Jako velmi bystrý pozorovatel se totiž nemohl zbavit myšlenky, že i sebesmutnější skutečnost a tíživá realita v sobě obsahují něco bizarně směšného. Ve Třech sestrách tak popsal tragikomickou snahu lidí osvobodit se z pout všedního, obyčejného života. Zachytil především vnitřní život jedinců, kteří nedokáží na svoji situaci nahlédnout nikterak pozitivně. Jeho hrdinové, především ovšem hrdinky, jsou nešťastné, pouze vzpomínají na to, co bylo, anebo se upínají k budoucnosti, s nadějí, že nastane radikální změna, která vyléčí bolesti jejich duší. Ano, v budoucnost doufají, po minulosti se jim stýská, a znamení přítomnosti jim zůstávají skryta, přítomnost je pouze přechodným mezidobím, časem vyhnanství.
    Moje milá Oljo... Ach, těš se na úlohu ve Třech sestrách! To je úložička. Dáš-li mi deset rublů, dostaneš ji, jinak ji dám některé jiné herečce. V této sezóně ji provozovat nehodlám, ať se trochu uleží, oddechne si, neboli, jak říkají kupcové o pirohu, když ho nesou na stůl - ať si odpočine.
    1900 – 8. ledna je zvolen čestným akademikem v kategorii krásného písemnictví Akademie věd. MCHAT hostuje v Sevastopolu a na Jaltě (uvádí „Racka“ a „Strýčka Váňu“). Čechov cestuje s Gorkým na Kavkaz. Píše „Tři sestry“. V červenci ho navštěvuje Knipperová. Odjíždí za ní do Moskvy, dokončuje „Tři sestry“, pobývá v Nice.
    Solený si opravdu myslí, že se podobá Lermontovovi, ale samozřejmě, že se mu nepodobá vůbec, na to je směšné jen pomyslet... Musí se maskovat za Lermontova. Podobnost s Lermontovem je obrovská, ale jen podle názoru Soleného.


Pár chytrých myšlenek Čechova (a jedna o Čechovovi navíc)

    To, že se ve svém pojetí Čechov radikálně odchýlil od vžitých tradic dramatu a divadla, bylo způsobeno i charakterem Ruska té doby. Rusko tak trochu vypadalo, jako by se v něm nadobro zastavil čas, nic se neměnilo, lidé žili jen malichernými ději, které jako by se v kruhu neustále vracely a dusily každého svou neúprosnou jednotvárností. A odtud je ten charakteristický čechovovský prvek čekání na změnu, byť sebenepatrnější, a zklamání z toho, že žádná změna nepřichází. V takovém prostoru se samozřejmě proměňuje i charakter samotné postavy – i ta je jakoby rozostřena, skládá se dohromady z útržků a nálad, nemá vyhraněný charakter, sama v sobě se jen těžko orientuje, a o to hůře se orientuje v tom, co se odehrává kolem ní.
    Píšu hru, ale návštěvy mě ruší pekelně. Včera od devíti ráno do večera, a dnes od oběda. Všechno se mi plete v hlavě, nálada se mi rozplývá, vztekám se, a každý den musím začínat znova. Teď přišla ředitelka gymnázia, a s ní dvě slečny-příbuzné. Přišly, poseděly v pracovně, a nyní si šly vypít čaj.
    1884 – ukončil univerzitu, vydal první sbírku, „Melpomeniny pohádky“, začal pracovat jako lékař ve Voskresensku. Objevily se u něj první příznaky tuberkulózy.
    1899 – sbírá materiály pro sebrané spisy. Stýká se s Gorkým, Buninem a Knipperovou v Moskvě i na Jaltě. Premiéra „Strýčka Váni“ v MCHATu. Vyzývá ke sbírce na sanatorium pro chudé nemocné tuberkulózou. Vychází první díl sebraných spisů.
    Tatíček: (sklopí oči a dělá drahoty) To mě velice těší, ale... je ještě tak mladá... a tak nezkušená... A co víc, pane, vždyť vy mě chcete připravit... o mé jediné potěšení, (zaslzí) o mou oporu ve stáří...


Čechovovy Tři sestry znovu a zase jinak

    ... přeji ti hodně štěstí a klidu a hodně, hodně lásky, která by trvala co nejdéle – aspoň takových patnáct let. Co myslíš, existuje taková láska? Z mé strany ano, z tvé nikoli. Ať je tomu jakkoli, objímám tě.
    Představte si, napsal jsem hru. Nebudou ji však hrát nyní, ale až v příští sezóně, proto jsem ji ani nepřepisoval na čisto. Ať zůstane tak. Byla to perná práce, napsat Tři sestry. Vždyť hrdinky jsou tři, každá z nich musí mít svůj vlastní charakter a všechny tři jsou generálské dcerky.
    Jeho, na první pohled složité, psychologicko-realistické, hry znamenaly opravdu zásadní změnu v herecké i režijní tvorbě, a to především zásluhou MCHATu (Moskevského uměleckého akademického divadla), kde byly uváděny. Jedním z důvodů, proč dal Anton Pavlovič přednost právě tomuto souboru, byl fakt, že přední herečka MCHATu Olga Knipperová byla Čechovovou přítelkyní, posléze manželkou a představitelkou řady jeho hrdinek.
    Dnes jsem najednou dostal Ruského invalidu, odborný vojenský časopis, a najednou vidím recenzi Tří sester. Je to 56. číslo z 23. března. Obstojné, hru chválí, nenašli v ní po stránce vojenské žádné závady.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00